Náš minulý rok byl bohatý na zahrady u atypických domů. Tento zajímavý trojúhelníkový dům je ihned na první dojem výrazný, sebevědomý, téměř sochařský. Architektura zahrady zde mluví jasným hlasem – ostrými liniemi, kontrasty a mnoha výhledy. Cílem našeho návrhu bylo přinést její tichý protějšek, výraznou architekturu domu změkčit, obrousit hrany a vnést do prostoru rytmus přírody a šepot listů.
S investory jsme se ihned na začátku shodli v řešení návrhu předzahrádky formou otevřeného prostoru, a tak je dům do ulice atypicky otevřený – bez klasického plotu, bez jasné hranice mezi veřejným a soukromým prostorem. Potřebné zpevněné plochy jsou zde navrženy ve formě velkoformátové betonové dlažby, avšak v kombinaci s retenčními a vegetačními plochami. Tvrdý povrch tak zde není dominantní, ale rozčleněný ostrůvky zeleně, které dávají prostoru měkkost a život. Právě sem jsou vysazeny extrémně suchomilné rostliny – mateřídoušky, tymiány a další aromatické druhy, které snesou horko, sucho i sálající dlažbu. Vzniká tak předpolí domu, které není jen technickou plochou pro parkování, ale zabydleným prostorem už od prvního kroku.
Za dvoukřídlou bránou vedle domu vzniká první soukromý prostor, který funguje jako předstupeň zahrady. Jde o přechodovou zónu mezi architekturou a zelení, kde člověk přirozeně zpomalí, než vstoupí hlouběji do zahrady. Není to uzavřené atrium, ale otevřený mezisvět – místo pro krátké zastavení, pro nadechnutí, pro první pořádný kontakt s přírodou kolem domu. Tento prostor připravuje návštěvníka na další vrstvy zahrady, které se postupně odkrývají.
Hlavní část v návrhu zahrady se pak nachází na jižní straně domu a ani ona není čitelná hned na první pohled. Ústředním i středovým bodem je zde březový „mini“ hájek, který zde jako lehký, vzdušný filtr naznačuje existenci další části zahrady. Stromy se stávají přirozenou hranicí mezi aktivní pobytovou částí a skrytým světem za ní. Právě tady vzniká nové, utajené zákoutí – klidná zahrada v zahradě. Prostor, který se plně odhaluje až při průchodu mezi kmeny.
V zadní části se ukrývá zahradní domek, pergola s venkovní kuchyní, prostor pro ohniště i venkovní sauna se sprchou. Snažili jsme se zde vytvořit intimní svět, který působí jako soukromý retreat – odtržený od ruchu domu, přesto stále jeho přirozenou součástí.
Zahrada je tak zajímavá svou vnitřní polaritou – vznikají zde dva propojené, a přesto rozdílné světy. Na severní straně se prostor otevírá do ulice, bez plotu, vstřícně a otevřeně. Zahrada zde komunikuje s veřejným prostorem, dýchá s okolím a působí téměř městsky. Na opačné, jižní straně se však zahrada proměňuje v intimní útočiště. Svět určený výhradně majitelům – chráněný, klidný, ponořený do zeleně. Tady mizí ruch ulice a nastupuje soukromí, ticho a zpomalení. Východní část zahrady pak funguje jako přirozený mezistupeň mezi těmito dvěma póly. Přechodový prostor, který postupně mění atmosféru – od otevřenosti k intimitě, od veřejného k soukromému. Je to krajina přechodu, kde se člověk podvědomě ladí na jiný rytmus, než vstoupí do klidného nitra zahrady.
Tento kontrast dvou světů dává zahradě hloubku i napětí. Otevřenost a uzavřenost, ruch a ticho, město a úkryt – vše zde existuje vedle sebe v jemné rovnováze.










