Svažitost pozemku se zde pro zahradního architekta nestává limitem, nýbrž hlavním tématem návrhu. Terénní členitost dodává prostoru dynamiku, rytmus a napětí, které by na rovném pozemku nutně chyběly. Právě svah dává zahradě charakter a podtrhuje výraz domu – jako by si navzájem byli předurčeni. Bez této modelace by zahrada postrádala hloubku a stavba by přišla o přirozeného partnera. 

Výškové rozdíly jsou řešeny s respektem k budoucnosti. Zahrada myslí nejen na současné užívání, ale i na dlouhodobý komfort – plynulé komunikace, pozvolné rampy a logické vazby mezi jednotlivými úrovněmi umožňují bezbariérový pohyb bez pocitu technického kompromisu. Funkčnost zde není na úkor estetiky; naopak je její přirozenou součástí. 

Navzdory relativně malé ploše a náročnému terénu se podařilo do zahrady začlenit všechny prvky, které si investoři přáli. Každý z nich má své místo i smysl. Sportovní prvek v podobě basketbalového koše je přirozeně zasazen do roviny vytvořené před vchodem do domu, bazén tvoří klidový protipól s možností relaxace, bylinkový záhon je na dosah domu a každodenního provozu. Fitness konstrukce podporuje aktivní využívání zahrady a vyplňuje „hluché místo“ zahrady, zatímco ohniště nabízí prostor pro nostalgické setkávání a večerní atmosféru. 

Praktické zázemí – úložný prostor na dřevo i parkování – je řešeno tak, aby nenarušovalo celkový výraz zahrady, ale bylo její samozřejmou součástí. Vše je provázané sítí cest, teras a zeleně, která změkčuje linie stavebních prvků a dává prostoru lidské měřítko. 

Výsledkem má být zahrada živá, funkční a vrstevnatá. Zahrada, která se hýbe spolu s terénem i životem svých obyvatel. Zahrada, která dokazuje, že i svažitý pozemek může nabídnout plnohodnotný a bohatý prostor – pokud se k němu přistoupí s respektem, invencí a citem. 

Jakmile nám dorazila tato poptávka na projekt zahrady a viděla jsem ten netradiční koncept domu, byla jsem nadšená. Navíc ihned první společný telefonát odhalil neskutečně milou povahu majitelky nemovitosti a bylo rozhodnuto – takováto spolupráce je sen každého projektanta! 

Zahrada u Krtkodomu vyrůstá z krajiny přirozeně, téměř nenápadně – stejně jako samotný dům, který je zapuštěn do terénu a stává se jeho organickou součástí. Architektura zde nevládne, ale naslouchá. Dům se nechává obejmout svahem a zahrada na tato gesta navazuje plynulým modelováním terénu a jemným vrstvením jednotlivých funkčních zón. 

Výškové rozdíly nejsou vnímány jako překážka, ale jako hlavní výrazový prostředek celé kompozice. Právě ony dodávají zahradě hloubku, rytmus a překvapení. Prostor se postupně odkrývá – některé části zůstávají skryté, jiné se otevírají v nečekaných průhledech. Pěstební zóna je záměrně situována tak, aby nebyla z hlavních pobytových míst viditelná; stává se klidným, intimním světem sama pro sebe, odděleným nejen funkčně, ale i vizuálně. 

Zahrada je členěna do jasně čitelných, avšak přirozeně propojených zón – pobytových, klidových i užitkových. Každá má svůj charakter, vlastní atmosféru i tempo. Cílem bylo vytvořit společně fungující celek, který nepůsobí strojeně, ale živě a opravdově. A to i přesto, že na houpačce na střeše se člověk ocitá v Českém středohoří a na terase u bazénu skoro jako na dovolené ve Středomoří. Právě toto celkové pojetí dává zahradě duši – není pouhým souborem ploch a výsadeb, ale místem s příběhem lidí, kteří si plnými doušky užívají svůj domov zde, ale často v duši zabloudí do trochu exotické krajiny. 

Výrazným prvkem návrhu je využití střechy domu. Ta naplňuje technické požadavky na umístění solárních panelů, zároveň se však stává plnohodnotným obytným prostorem. Střecha nabízí místo k posezení, zastavení a rozjímání – s jedinečným, dalekým výhledem do krajiny Českého středohoří. Tento moment propojuje zahradu s širším krajinářským kontextem a dává celému místu další rozměr. 

Vegetace je navržena s důrazem na přirozenost, proměnlivost a vztah k okolní krajině. Stromy a keře vytvářejí měkké okraje, filtrují výhledy a poskytují stín i soukromí. Trvalkové záhony a luční plochy vnášejí do zahrady sezónní dynamiku, barvy a život. Cesty a pobytové plochy jsou vedeny tak, aby podporovaly plynulý pohyb zahradou a nabízely různé perspektivy na dům i okolní krajinu. 

Věříme, že výsledkem je zahrada, která není jen doplňkem domu, ale jeho přirozeným pokračováním – místem, kde se potkává architektura, terén a krajina v harmonickém dialogu. Zahrada, která se nevnucuje, ale zve. Zahrada, která má svou hloubku, klid i duši. 

Realizace této zahrady bude jistě i výzvou pro každou zahradní firmu.

S investory jsme se ihned na začátku shodli v řešení návrhu předzahrádky formou otevřeného prostoru, a tak je dům do ulice atypicky otevřený – bez klasického plotu, bez jasné hranice mezi veřejným a soukromým prostorem. Potřebné zpevněné plochy jsou zde navrženy ve formě velkoformátové betonové dlažby, avšak v kombinaci s retenčními a vegetačními plochami. Tvrdý povrch tak zde není dominantní, ale rozčleněný ostrůvky zeleně, které dávají prostoru měkkost a život. Právě sem jsou vysazeny extrémně suchomilné rostliny – mateřídoušky, tymiány a další aromatické druhy, které snesou horko, sucho i sálající dlažbu. Vzniká tak předpolí domu, které není jen technickou plochou pro parkování, ale zabydleným prostorem už od prvního kroku. 

Za dvoukřídlou bránou vedle domu vzniká první soukromý prostor, který funguje jako předstupeň zahrady. Jde o přechodovou zónu mezi architekturou a zelení, kde člověk přirozeně zpomalí, než vstoupí hlouběji do zahrady. Není to uzavřené atrium, ale otevřený mezisvět – místo pro krátké zastavení, pro nadechnutí, pro první pořádný kontakt s přírodou kolem domu. Tento prostor připravuje návštěvníka na další vrstvy zahrady, které se postupně odkrývají. 

Hlavní část v návrhu zahrady se pak nachází na jižní straně domu a ani ona není čitelná hned na první pohled. Ústředním i středovým bodem je zde březový „mini“ hájek, který zde jako lehký, vzdušný filtr naznačuje existenci další části zahrady. Stromy se stávají přirozenou hranicí mezi aktivní pobytovou částí a skrytým světem za ní. Právě tady vzniká nové, utajené zákoutí – klidná zahrada v zahradě. Prostor, který se plně odhaluje až při průchodu mezi kmeny. 

V zadní části se ukrývá zahradní domek, pergola s venkovní kuchyní, prostor pro ohniště i venkovní sauna se sprchou. Snažili jsme se zde vytvořit intimní svět, který působí jako soukromý retreat – odtržený od ruchu domu, přesto stále jeho přirozenou součástí. 

Zahrada je tak zajímavá svou vnitřní polaritou – vznikají zde dva propojené, a přesto rozdílné světy. Na severní straně se prostor otevírá do ulice, bez plotu, vstřícně a otevřeně. Zahrada zde komunikuje s veřejným prostorem, dýchá s okolím a působí téměř městsky. Na opačné, jižní straně se však zahrada proměňuje v intimní útočiště. Svět určený výhradně majitelům – chráněný, klidný, ponořený do zeleně. Tady mizí ruch ulice a nastupuje soukromí, ticho a zpomalení. Východní část zahrady pak funguje jako přirozený mezistupeň mezi těmito dvěma póly. Přechodový prostor, který postupně mění atmosféru – od otevřenosti k intimitě, od veřejného k soukromému. Je to krajina přechodu, kde se člověk podvědomě ladí na jiný rytmus, než vstoupí do klidného nitra zahrady. 

Tento kontrast dvou světů dává zahradě hloubku i napětí. Otevřenost a uzavřenost, ruch a ticho, město a úkryt – vše zde existuje vedle sebe v jemné rovnováze.